Když jsme se na dálnici prokousali skrz mléčnou mlhu, tak v Pyšelu nás přivítalo nádherné sluníčko. Jako bychom dorazili do nějaké protekční slunečné oblasti.
My jsme k přichystané oplocence, kterou jsme pomáhali stavět před měsícem, dorazili o hodinu dřív než dobrovolníci, abychom připravili provázky podle kterých se bude sázet a taky samozřejmě abychom připravili zázemí. Čaj, kávu, ovoce, sušenky, višňový mošt a podobně. Dobříků si vážíme a staráme se o ně. :)
Kolem deváté už u hasičské zbrojnice v Pyšelu byla velká skupinka lidí. Na sobotu ráno tady velmi neobvyklá, a proto se spoustu místních zvídavě ptalo, co se tady bude dít. Když zjistili že jim jdeme za vesnicí sázet les, byli nadšení.
Protože to od hasičárny do naší dnešní sazečské lokace byla ještě celkem štreka, tak Karel, náš obchoďák, kyvadlově všechny převezl. A většina dobříků se toužila svést do lesa na korbě auta… :D
Ríša se svou přítelkyní Verčou už na místě všechny vítali a rovnou dávali úvodní školení do tajů sázení stromků. Pověděli i něco o Vojtovi, majiteli pozemku, aby všichni věděli komu tady vlastně pomáhají. Vojta byl samozřejmě celou dobu u toho a pilně sázel s námi všemi.
Plocha byla od Vojty a traktoristy připravená dokonale. Zbavená překážejících křovin a skvěle rozrytá. “A co tady ty hromady hlíny a větví na stranách” ptá se Alenka, která přijela z Brna. “Ty tady jsou dost prospěný, běhěm několika let se rozloží a udělají tady výživu pro nové stromky.” vysvětluje Ríša.
Sluníčko krásně hřeje. Většina z nás je tu jen v tričkách a ty nohavice, které se dají odepnout, lítají vzduchem. Půda je měkká a poddajná. Lidí je hodně. Sazenic tak akorát. A tak okolo druhé hodiny máme všechno hotovo. Šlo to jako po másle.
Vojta nás pozval k sobě na zahradu. Rozpálili jsme oheň a opekli jsme si nějaké buřty k obědu. A to nemůžu nezmínit - Vojta pro nás upekl plech božího koláče z domácích ořechů a jablek ze zahrádky. Teda vlastně ze Zahrádky! Protože tak se jmenuje vedlejší vesnice, kde má jeho babička dům a je to z její zahrádky. Úspěšně nás tím zmátl. :))
A aby toho nebylo málo, tak nás jako třešničku na vrch Vojta vzal i na komentovanou a trochu záhadnou prohlídku místí tvrze. Trochu kultury do toho sázení. :) Děkujeme!
A kdo je Vojta, kterému jsme pomohli?
Je to mladý kluk, je mu jen 21 let a ještě studuje. Před třemi lety zdědil lesní pozemek a rovnou s tím mu přišel příkaz na vykácení lesa. Dřevo napadené kůrovcem se dalo prodat maximálně za pár korun, protože je ho na trhu nadbytek a poptávka není velká. Z vykácení samozřejmě plyne povinnost les znovu obnovit, ale Vojta neměl absolutně tušení co s tím. Nikdy nestavěl oplocenku, nevěděl jaký druhy sázet, kde to nakoupit, jak to nakoupit a hlavně kde by na to vůbec měl vzít peníze.
Vojtovi jsme pomohli od nuly. Postavili jsme s dobrovolníky nejdřív oplocenku, podle mapy přirozené vegetace a s přihlédnutím na specifičnost pozemku navrhli skladbu lesa, nakoupili sazenice, zorganizovali výsadbu s dobrovolníky a naučili jsme ho jak se o mladé stromečky starat.
Veškerou pomoc jsme Vojtovi poskytli zdarma. Financování proběhlo z nákupů zasazení stromů od lidí na našich webových stránkách www.sazimecesko.cz.
Díky právě vám, kteří jste zasazení stromů koupili, příběh dalšího lesa může psát novou kapitolu. A ta bude hooodně dlouhá… :)
A kam se tedy přijít na stromky podívat?
Pokud nemáte terénní auto, tak je to pěknou procházkou z náměstí v Pyšelu 2,3 km. Přímé GPS souřadnice místa nového lesa jsou 49°14'19.78"N, 16°03'49.92"E. Zaparkovat auto na náměstí v Pyšelu můžete tady a pak trasu procházky vám ukáží mapy.cz tady. :)
