Někteří majitelé lesa jsou pro mě naprostí hrdinové. Starají se o přírodu, která vlastně patří nám všem. Investují do toho čas a námahu … a nevydělávají na tom. Neměl by být vstup do lesů třeba za dobrovolné vstupné?
Dnes a denně se setkávám se soukromými vlastníky lesů, kteří se dostali do složité situace. Přišla kůrovcová nebo jiná kalamita a oni musejí les podle zákona obnovit. Stát tyto majitele podporuje dvěma způsoby – nabízí služby odborného lesního hospodáře (OLH) a také dotace, například na obnovu lesa po kůrovci. Když se ale sečte vše dohromady, musí tito soukromníci stejně sáhnout hluboko do vlastní kapsy, a navíc je to velká dřina.
Lesa pán = milionář?
Když vyrazíte na procházku do lesa, většinou vstupujete na státní pozemek, o který se stará z našich daní společnost Lesy ČR. Jsou ale také lesy obecní nebo církevní, a také lesy patřící fyzickým osobám, třeba takové, jaké někdo zdědil po dědečkovi. Těch posledně jmenovaných lesů je v Česku 350 000 hektarů. Kdo pečuje o tenhle, pro nás všechny ohromně důležitý, kus přírody – a lze se tím uživit?
Je celkem jasné, že jediné, na čem můžete v lese vydělat, je dřevo. Kdy k vám ale tenhle zisk dorazí? Při průměrném životním cyklu stromů dřevo zpeněží až děti vašich dětí. Když přijde dřív kalamita, pak máte samozřejmě dřeva dost. Pokud máte stroje, známé a víte, jak dřevo prodat, dá se na tom i něco trhnout. Většina vlastníků soukromých a rodinných lesů však tuto činnost dělá poprvé v životě. A tak se spolehnete na pomoc nějaké firmy nebo třeba souseda, zkrátka profíků, kteří si to nacení takříkajíc po svém – jinými slovy, jste rádi za pár korun do kapsy a „uklizený“ pozemek. Na vás pak zbyde zákonná povinnost les obnovit.